SHR Louka

Jelikož mě velmi mrzí, že Honmon skončil se psaním jeho nádherného příběhu tak jsem se rozhodl, že se pokusím o něco podobného... Je to pouze první díl, který je zkušební jestli se bude líbit..

Díl první - Smutné zprávy

Můj příběh začíná v mém relativně mladém věku. Měl jsem akorát dva roky po maturitě a jezdil jsem v jednom prosperujícím ZD s Lexion 750... Byli akorát žně a tak jsme měli plno práce. Bylo krásné počasí, technika jela bez problémů, když v tom všechnu tu krásu pokazil jeden jediný telefonát... Volal mi táta se slovy, že děda umřel... Neměl jsem slov, zastavil jsem kombajn a slezl z něho dolů se slzami v očích. Sedl jsem si na schůdky a přemýšlel jsem nad posledními slovy, které mi děda řekl když jsem ho naposledy viděl, jeho slova zněly : "Ondro, ty máš to zemědělství v krvi, ty v něm jednou něco dokážeš!"...
Když si šéf všiml, že kombajn stojí, přijel ke mě a zeptal se mě co se stalo. Vysvětlil jsem mu o co jde, vyslovil mi upřímnou soustrast a řekl, že mě odveze domů protože v takovém stavu nemůžu řídit. Jakmile jsme přijížděli k našemu domu, řekl, že mi dá dovolenou až do té doby, kdy se sám rozhodnu nastoupit. První jsem to odmítal ale nakonec mě přemluvil.
Za týden se konal pohřeb, to znamenalo, že jsme vyrazili do mé rodné obce Louka. Po pohřbu jsme se celá rodina sešla u babičky a vzpomínali na dědu. Navečer jsme se se všemi rozloučili a mířili k domovu, po cestě jsem zavolal šéfovi, že se zítra vracím do práce, a taky se tak na druhý den stalo...

Na obrázcích Lexion 750 a babiččin dům...

[You must be registered and logged in to see this image.]

Pěkný pokračuj ode mě máš samý ++++

Díl druhý - Nečekané zprávy

Od pohřbu dědečka uběhlo již několik týdnů, avšak já jsem stále myslel na jeho poslední slova, která mi říkal. Nedalo mi to a furt jsem přemýšlel nad tím, že bych si založil vlastní firmu. Když jsem večer přišel domů ležel mi na stole dopis od notářky. V dopisu stálo, že mě dědeček zmínil ve své závěti. Nechápal jsem co by mi tak děda mohl odkázat když dělal pouze v družstvu za docela mizerný plat a také mě zaráželo, že zmínil zrovna mě, ale i tak jsem si do kalendáře poznamenal datum schůzky.
Nastal den schůzky, nasedl jsem do auta a jel jsem směr Louka abych vyzvedl babičku. Babička byla již nachystaná a tak jsem mohli vyrazit, po cestě jsme probírali co by mi tak mohl děda odkázat. Ani babička neměla nejmenší potuchy co by to mohlo být protože toho měli docela málo.
Cesta do Uherského Hradiště byla díky nízkému provozu rychlá. Kancelář notářky jsme taky našli docela rychle a protože byl akorát čas schůzky zaklepal jsem na dveře, v tom okamžiku akorát notářka otevírala se slovy, že nás už čeká. Posadili jsme se a s napětím sem čekal co mi tak mohl děda dát ale nečekal jsem nic velkého protože jak sem již zmiňoval děda toho moc neměl. Když se vyřešilo dědictví babičky, přišla řada na mě.
Notářka začala číst : "Mému vnukovi Ondrovi odkazuji svůj 15% podíl ve vlastnictví místního ZD a účet se 100 tisíci. Přeji ti mnoho štěstí a úspěchů v zemědělství."
Nevěřil jsem vlastním uším a na notářku se díval společně s babičkou s otevřenou pusou. Požádal jsem notářku, aby mi závěť půjčila. Když jsem si četl tyto věty vyrazily mi slzy do očí. Babička taky nevěřila ale byla ráda protože věděla, že já to zužitkuji a taky to znamenalo se přestěhovat do rodné obce Louka.
Jakmile jsem se vrátil domů nezbývalo mi nic jiného než zajet na firmu a dát tam výpověď. Šéf nebyl moc rád protože jsem byl jeden z lepších zaměstnanců ale popřál mi mnoho štěstí v mém podnikání a nabídl, že když budu potřebovat služby mám mu dát vědět. Tato věta mě velmi potěšila protože jsem věděl, že služby nejspíš potřebovat budu.
Na druhý den jsem se rozhodl zajet do ZD Louka a dohodnout se o oddělení těch 15 % od zbytku ZD.
Čekal jsem nepříjemný přístup, ale že bude ředitel až tak nepříjemný sem opravdu nečekal.
15% v reálu znamenalo starý kombajn Fortsrichtt E516, BSS 9t, starou halu, malinkatou dílnu s rampou a jedno menší pole, na kterém již byla pšenice. Do haly jsem si ještě na vozíku dovezl paletu s barelem na postřiky od babičky a taky jsem koupil paletu s osivem od místního prodejce.

Pokračování příště...

[You must be registered and logged in to see this image.]

Čau, no hele je to celkem pěkný, ale připadá mi to uplně stejné jako honmon, nechci tě urazit, ale je to tak, skus alespoň jinou mapu nebo něco takového Ale jinak ++ moc pěkně udělané.

Nad jinou mapou jsem přemýšlel ale bohužel jsem žádnou takovou na které by se dalo něco podobného udělat nenašel... Teď ze začátku je to stejné jako má Honmon ale již od příštího dílu se bude příběh lišit

Díl třetí - První problémy a dědovo další tajemství

Když jsem se vrátil z úřadů, kde jsem vyřizoval vše okolo založení nové firmy SHR Louka, čekalo mě na firmě nemilé překvapení. Hlavní vjezdy a jeden boční vjezd zahradily mohutné brány. Naštěstí však jeden boční vjezd nebyl zahrazen protože je téměř nepoužívaný a tak jsem ním vjel dovnitř.
Brány se mi samo sebou nelíbily a tak sem vyrazil za ředitelem. Když mě uviděl tak obrátil oči do stropu a zakroutil hlavou jako by říkal co po něm zase chci. Na mou otázku z jakého důvodu dali na vjezdy brány odsekl, že kvůli zlodějům. Horší odpověď si snad ani vymyslet nemohl protože brány měly na výšku asi metr, avšak neřekl jsem nic. Zeptal jsem se ho jestli by mi nemohl dát klíče od jedné z hlavních bran, abych to nemusel objíždět bokem po polní zablácené cestě. Jakmile mi znovu odsekl, že to neexistuje pustil jsem se s ním do hádky, která trvala asi půl hodiny. Když už mě to opravdu nebavilo a já chtěl hádku ukončit podotkl, že můžu být rád za to, že mi nechali ten jeden vjezd. Řekl jsem mu, že toto poslouchat nebudu a pomalu jsem odcházel. Vzápětí dodal, že jednají o výši nájmu, který jim mám platit za využívání cest v areálu. Nevěřícně jsem na něho zíral ale beze slov sem odešel protože můj aktuální největší problém byl ten, že sem neměl traktor. Sedl jsem si v dílně s notebookem a hledal jsem nějaký spolehlivý traktor, který by nestál moc peněz ale výkonově by mi stačil. Dlouho jsem nemohl najít žádný kloudný stroj a tak jsem si řekl, že si dám chvíli pauzu a zajedu se najíst k babičce. Při vjíždění do dvora za domem jsem si všiml obrovského visacího zámku na vratech do jedné ze stodol ale nijak víc jsem mu nevěnoval pozornost.
Po vydatném obědě jsem se zeptal babičky proč tam ten zámek je. Babička se na mě otočila a s překvapeným výrazem řekla : "Proboha já na to úplně zapomněla! Děda tam něco kutil po nocích a já sem tam měla zakázané chodit a klíč měl děda vždycky u sebe." Jelikož jsme klíč nemohli najít rozhodl jsem se pro razantní řešení. Vzal jsem z kůlny pantok a rozhodl jsem se zámek urazit a na třetí pokus se taky tak stalo.
To co mi stálo před očima, když jsem otevřel vrata, bylo k neuvěření a děda mi snad teď ani nemohl více pomoci než tou věcí, která tam stála. Přede mnou stál opravený, jako nový, Zetor 7745 s krásným obutím. Hned jsem do něho sedl a k mému překvapení nastartoval napoprvé, tak jsem s ním vyjel ven a umyl ho od prachu. Byl opravdu jakoby akorát sjel z výrobního pásu Zetoru. Když jsem ho vezl do haly, všichni zaměstnanci v ZD na mě hleděli s otevřenými ústy. Nezbývalo mi říct nic jiného než DĚKUJU DĚDEČKU!!

Pokračování příště...

Na obrázcích nová brána, boční vjezd, dědečkova stodola a Zetor 7745

[You must be registered and logged in to see this image.]

ten zetor to je šperk
jinak ode mě zase samé +++

Paráda,těším se na další pokračování...

tak dnes snad pokračování

Díl čtvrtý - První žně

Jelikož moc lidí ještě nevědělo, že jsem založil novou firmu a pošťačka nevěděla kam nosit dopisy a prospekty, nechal jsem si u kamaráda vyrobit tři cedule s mým logem.. Pochopitelně, že to bylo s výraznou slevou a navíc jsem ještě dostal dva lepící plakáty na kombajn úplně zadarmo. Cedule jsem namontoval na halu, dílnu a také pod billboard ZD, který se nacházel u silnice, na kombajn jsem nalepil plakáty s dobrým vědomím, že to může posloužit jako dobrá reklama pro místní lidi, kteří mají políčko a chtěli by využít služeb. Jelikož se blížila polovina července, pole bylo v plné síle a už si říkalo o sklizeň. Jenže musel jsem vyřešit to, kde budu traktor s vlekem vážit a tak nebyla jiná možnost než se opět vydat do kanceláře ředitele. Stanovil mi cenu 500,- Kč za jedno zvážení. První jsem nemohl popadnout dech protože vím, že v podniku kde jsem dříve jezdil, vážili za stovku ale nezbývalo mi nic jiného než mu kývnout. Při mém odchodu mě ještě stačil říct, že se shodli s předsednictvím na výši nájmu za užívání jejich cest v areálu. Zastavil jsem se teda a zeptal se kolik to má být. Vyhrkl na mě částku 25 000 ,- za rok, docela mě to překvapilo protože jsem čekal od nich daleko větší podraz. Tak jsem rovnou podepsal smlouvu o nájmu s tím, že zítra přinesu peníze. Teď mi nezbývalo už nic jiného než nastartovat stroje a vyjet na pole. Při prvním zakousnutí kombajnu jsem byl překvapen jak všechno šlape jak má ale také jsem byl zklamaný výnosem. Napadlo mě, že bych mohl slámu nechat na poli a zavolat soukromníka z vedlejší obce, aby ji potom zbalíkoval. Později se ukázalo, že to byl dobrý nápad ale o tom až v příštím díle. Z celého pole jsem měl okolo 38 tun pšenice, což se mi zdá docela málo a začal jsem se pídit proč tomu tak je. Poprosil jsem sekretářku ZD, jestli by mi nepůjčila knihu historie obdělávání mé parcely. Překvapivě vyhověla a tak jsem spokojeně odešel. Při podrobném studiu knihy jsem zjistil, že se pole celých 12 let neoralo a tak mi bylo vše jasné a byl jsem pevně rozhodnutý, že první má investice bude do pluhu.
Na druhý den jsem šel zaplatit pronájem a taky účet za váhu. Za váhu jsem platil 2500 a za pronájem již zmiňovaných 25 tisíc, dohromady to dělalo 27 500 a tak mi na účtu od dědečka stále zbývalo něco přes 70 tisíc.
Když byl dluh vyrovnán začal jsem přemýšlet jak pšenici naložit a odvézt z haly do sila, protože jsem neměl nakladač a převoz devítitunou by mě vyšel na draho ale o tom více až příště...

[You must be registered and logged in to see this image.]

Díl pátý - Spolupráce se soukromníkem a orba

Jak už jsem zmiňoval v minulém díle, napadlo mě nechat slámu na poli a nechat ji zbalíkovat soukromníkem z nedaleké obce. Z doslechu jsem slyšel, že ten chlap je nepříjemný a celkově tou prací znechucený ale opak byl pravdou.. S Radkem jsem si náramně rozuměl a tak jsem dali základ naší spolupráce. Radek přijel s jeho JD 5720 a lisem Krone a práce mu šla krásně od ruky. Zbalíkoval 99 balíků za celkovou cenu 7 920,- Kč což znamenalo, že jeden balík mě vyšel na 80 korun. Když se Radek chystal na odjezd zrovna jsem se sním domluvil na odvozu pšenice do sila. Radek se jen pousmál a řekl, že si mám sehnat nakladač a mám mu zavolat kdykoliv budu chtít, že přijede. Nestačil jsem se ani pořádně protáhnout a už stál u mojí dílny ředitel s tím, že chtějí ode mě koupit všechny ty balíky slámy protože mají likvidační nedostatek slámy. Také dodal, že balíky si samy odvezou. Původně jsem mu řekl, že za balík chci stovku ale vzápětí mě napadlo něco lepšího. Balík jsem jim nakonec prodal za 80 korun a k tomu jsem si vybojoval tankování nafty ze ZD za cenu jakou mají oni a taky jedno vypůjčení nakladače zadarmo, které jsem chtěl zrovna využít. Neměl na vybranou a tak kývl a beze slova odešel.
Jakmile jsem měl k dispozici nakladač, volal jsem Radkovi, že může přijet. Neuběhla ani půl hodinka a Radek byl se svou 16145 a dvěma vleky Molčík u mě před dílnou a tak jsme začali nakládat. Jelikož cesta na silo byla dlouhá tak nám nakládání trvalo až do brzkých ranních hodin. Za pšenici jsem dostal 70 tisíc a tak jsem měl na účtě již 140 tisíc + ještě mých našetřených asi 27 tisíc. Radkovi jsem chtěl dát 4 tisíce ale řekl, že si vezme jen za naftu. Byl jsem rád ale i tak jsem mu nenápadně do kapsy strčil pětistovku navíc.
Ráno jsem vyjel do bazarů na lov nějakého pluhu za mou 7745. Hned v prvním jsem narazil na krásný 4 radličný jednostranný pluh za 40 tisíc. Neváhal jsem a hned si ho vzal na zkoušku.
Hned poté co jsem dorazil s pluhem na firmu zapřáhl jsem ho za mého Zetora jel do práce. Práce šla díky utužené půdě pomalu ale prací pluhu jsem byl ohromen. Jsem pevně rozhodnutý a zítra jak prodejce přijede si pluh určitě vezmu.

Pokračování příště...

Bohužel jsem nestačil nafotit odvoz balíků ale i tak pár ostatních fotek.

[You must be registered and logged in to see this image.]

Moc hezké..

Zase pěkné, ++ pokračuj

Prima, oživení příběhu spolupracujícím soukromníkem je skvělý nápad. Jen mě napadá, že když má Radek takového pěkného John Deera s čelním ramenem, že jste mohli to obilí naložit sami. Ale možná má rameno jen pro práci s balíky a nevlastní lžíci, že?
Přeji dostatek nápadů do dalších pokračování.

Děkuju za chválu Jinak Radek má i lžíci ale musel by jet ke mě (cca 15km) dvěma traktory Takže jsme to vyřešili takto
Ale díky za poznatek

nezbyva mi nic jineho než pogratulovat tvému odhodlaní a fantazii psat tenhle příběh

Díl šestý - Orba a objev v kopřivách

Jak jsem napsal v minulém díle, pluh jsem si od prodejce hned ráno koupil a téměř okamžitě jsem se pustil do orby. Jelikož půda byla silně utužená, traktor dostával zabrat ale krásně si s tím poradil. Samozřejmě míra utužení šla poznat také na spotřebě nafty. Traktor si na moje "políčko" vzal 400 litrů nafty a jelikož mám na traktoru malou nádrž musel jsem každou chvíli jezdit dotankovávat na ZD a někdy to bylo už fakt na hraně jak lze vidět na jedné z fotek. Je samozřejmostí, že jízdy na ZD a zpět na pole se prodražili a to mě relativně štvalo a tak jsem se rozhodl nějak na Zetoru zvětšit nádrž o což jsem se pokusil společně s Radkem ale o tom až v příštím díle.
Když jsem se po zorání pole vrátil do dílny tak mě chytl pocit jaký občas chytne každého. Lidově řečeno "Chtělo se mi chcát jako Alíkovi" a tak jsem šel vykonat svou potřebu za dílnu, když v tom jsem si všiml nějakého železa ve vysokých kopřivách. Jelikož ten kus železa byl mimo dosah listů kopřiv rozhodl jsem se ho uklidit ale když jsem ho chytl zjistil jsem, že se nejedná pouze o jeden krátký kus železa ale o svařenou konstrukci a tak jsem zašel do dílny pro kosu, abych zjistil o co se vlastně jedná. Když jsem obsekl konstrukci zjistil jsem, že se nejedná o ledaco. V kopřivách leželi krásné, mírně zrezivělé brány a to bylo to, co se mi hodí na jaro na přípravu půdy. Zašel jsem hned k řediteli, že ty brány koupím dejme tomu za 5 tisíc. Ředitel souhlasil s tím, že brány jsou jim k ničemu a že ve šrotu by stejně nedostali víc. Hned cestou z kanceláře jsem zamířil pro mého Zetora a jel jsem brány vytáhnout z kopřiv. Zjistil jsem, že brány mají stále funkční pístnice na složení a to mě velmi potěšilo ale i tak jsem si řekl, že je dám trochu dohromady a tak jsem je zavezl do dílny kde jsem se také hned pustil do oprav.

Pokračování příště....

A na co se můžete těšit příště??
S Radkem se pokusíme o zvětšení nádrže Zetoru a také využiji dotací na ochranu rostlin a mnoho dalšího...

[You must be registered and logged in to see this image.]

Píšeš to poutavě. Jen tak dále

Přesně tak, pecka

Už je to skoro 10 dní a nic každý den tu chodím a doufám v další díl, a pořád nic Doufám že alespoň přes víkend uděláš pár dílů

Snad přes víkend něco stihnu jelikož jsem zemědělec i v reálu a akorát nám začala jarní sezona tak je času míň a míň

Aha, to chápu tak hodně zdaru !

:O Velmi pekný príbeh, len škoda že si skončil.. Mňa by určite potešilo pokračovanie